Slepýš křehký
Slepýš křehký (Anguis fragilis) je představitel beznohých ještěrů. V Česku je spolu se slepýšem východním (A. colchica) jedním ze dvou zástupců slepýšů. V Česku je silně ohrožen a jeho stavy poslední dobou klesají.
jak vypadá?
Dorůstá obvykle délky 30 cm, maximálně do 45 cm. Má malou, poměrně vysokou hlavu, která je tupě zakončená. Od protáhlého trupu je téměř neoddělená. Po celé délce hřbetu se táhnou dva pruhy větších šupin. Zbarven je nenápadně hnědě, s jedním, dvěma, nebo i třemi tmavými pruhy a modročerným břichem u samic, samci mívají břicho spíše břidlicově šedé, často se žlutavou kresbou. Slepýš však může být svým zbarvením i kresbou značně variabilní, někteří jedinci mají nádech spíše do žluta, jiní naopak přecházejí až do červenavého odstínu mědi. Někteří samci mají blankytně modré skvrny na bocích. Slepýš křehký je beznohý ještěr s hadovitým tělem s hladkými šupinami. Dorůstá cca 40 cm (až 50 cm). Hřbet je hnědý, šedý nebo měděně zbarvený. Někteří slepýši jsou pruhovaní. Břišní strana samic je šedá nebo šedočerná, samci mají břicho žlutavé, často modročerně skvrnité. Oči má uzavíratelné.
kde žije?
Slepýš křehký v užším pojetí je rozšířen po většině území západní a střední Evropy, od Pyrenejského poloostrova až po Polsko a západní polovinu Balkánu, kde se setkává s dalšími druhy slepýšů (především se slepýšem východním), s nimiž se plodně kříží. Konkrétně je slepýš křehký doložen z Portugalska, Španělska, Francie, Belgie, Nizozemska, Lucemburska, Velké Británie, Švýcarska, Německa, Lichtenštejnska, Rakouska, Itálie, Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Kosova, Albánie, Severní Makedonie, Řecka, Bulharska, Turecka, Maďarska, České republiky, Polska, Ruska, Litvy, Lotyšska, Dánska, Norska a Švédska. V Irsku, na jihu Španělska a některých středomořských ostrovech se druh nevyskytuje, chybí též v severní Skandinávii a Laponsku. Slepýš křehký žije téměř na celém území ČR, od nížin až po víc než 1000 m n. m., nejpočetnější populace však vytváří zhruba od 400 do 700 m n. m. Na východ od řeky Moravy ho nahrazuje slepýš východní (A. colchica)
rozmnožování
Páření probíhá krátce po probuzení ze zimního spánku, ke kladení vajec (rození mláďat) dochází na přelomu července a srpna, výjimečně k němu může u některých populací dojít až počátkem září. Samci mají tzv. hemipenis a při kopulaci si samičku přidržují kousáním do šíje.[6] Samice mohou mít až 15 mláďat, výjimečně i více. Slepýš křehký je vejcoživorodý, vaječný vývoj probíhá v těle samice a mláďata se klubou při průchodu vejce kloakou.
nepřátelé
Slepýš křehký má mnoho nepřátel. Běžně se stává kořistí lišek, divokých prasat, kun a ježků. Z ptáků si na něm pochutnávají nejen volavky a čápi, ale i dravci. Mláďata slepýše křehkého jsou častou obětí zmijí a ropuch.
jak se chová?
Slepýš křehký je věrný svému stanovišti, proto ho můžeme na témže místě potkávat i několik let. Převážně však žije skrytě a to i díky svému pomalému pohybu. Vyhledává vlhčí místa. Slepýš křehký vykazuje znaky teritoriálního chování. S dospělými jedinci se na stejné lokalitě lze setkávat po řadu let. Slepýši dávají přednost vlhčím oblastem na okrajích listnatých a smíšených lesů, remízkům, ale i pasekám a loukám. Společným znakem všech slepýšovitých je ochranné brnění, tzv. osteodermový podkožní kryt, díky němuž také postrádají tolik obdivovanou mrštnost a ohebnost hadů. Proto jejich pohyb působí jakoby toporně a ztuhle, a při uchopení slepýše do ruky vzniká neodbytný dojem, že držíte tuhou, gumovou hadičku.